Jednoho dne jsem již neodolala a stala jsem se chovatelkou psů. Nejprve jsem zkoušela, co to může přinést a jestli je to to, co si od chovatelství představuji!
Když jsem před rozhodnutí byla doslova vhozena došlo mi, že na „vedlejšák“ už to nepůjde a ze mi to ani nestačí, že chci víc!
Přišla jsem o práci, kterou jsem milovala. Práci, kterou už nebylo možné v klidu vykonávat. Po krátkém váhání jsem se rozhodla a šla do risku, zda to vyjde, zda to zvládnu. Nebylo to jednoduché a ani rodina mě extra v mém rozhodování nepodporovala. Spíše chtěli, abych šla do práce a „neblbla“.
Naučila jsem se odchovávat pejsky po rodičích se solidními předpoklady. a vyhledávat páníčky, kteří si našich mazlíků budou vážit. Většinou se mi to také daří.
Ono emoce, když páníček vidí štěně, někdy přebijí myšlení. Může se stát, že i přes mnohé rady, doporučení se stejně nerozhodnou správně a pak hledají viníky.
To velmi zamrzí, a proto se snažím o stále vyšší servis, který pomůže nejen se správně rozhodnout, ale hlavně umět se o pejska postarat.
Proto páníčky vyzývám k okamžitému telefonátu, pokud nastane„problém“ nebo se dostanou do nepříjemné situace.
Například zaběhnuté štěně, které je čerstvě v nové rodině a ještě nemá návyky nové rodiny, tak to je vždy až hororová situace, která může skončit i tragicky.
I na toto je třeba pomyslet a hlavně si uvědomit, že štěně je jako malé dítě“, které potřebuje mnoho lásky, péče a i učit se, co smí a co ne, a jak dodržovat pravidla nové rodiny.
Nejen tyto zkušenosti mě přiměly k péči o páníčky a jejich psí mazlíčky i po příchodu domů, aby věděli, jak na to, aby se nový člen s rodinou sžil a společně vytvořili „prima partu“. Alespoň někomu snad mohu pomoci
P.S – V příštím článku se zaměřím na téma – Proč BLOG aj. publikace