Jak to vše začalo

 Co přineslo dětské rozhodnutí

Je to již velmi dávno, kdy jsem zasela semínko k dnešnímu podnikání. K tomu, že mám dnes doma pejsky a to nejen, jako mazlíčky. Už jako 10letá holčička jsem věděla, že bych ráda jednou nějaké pejsky měla a něco s nimi dělala, že by se mi libilo mít štěňátka. A i když jsem o tom vůbec nic nevěděla, toužila jsem po této možnosti.

Po mnoha letech, když jsem dospěla a mnohé pochopila, bylo mé rozhodnutí i cesta jasně daná.  Nejdříve jsem musela myslet na naší rodinu. Děti s jejich náročnými koníčky. Zvyklé, že si mohou dopřávat zájmy, kterým se chtěly věnovat, a že byly vždy na prvním místě naší pozornosti. To není jen tak, vyžaduje to nejen mnoho pozornosti, lásky, péče, ale i peníze.  Potřebovaly nás 24 hodin denně. Jejich zájmy, či studia dávaly zabrat nám všem.

Vlastně jsem mnoho let neměla ani pomyšlení na to, že bych si mohla začít plnit také své sny z dětství, vždyť jsem byla hlavně matka.  Neustále jsem řešila, co potřebují děti, s jakými novými zájmy přijdou. Ale postupně mi začalo docházet, že jak děti dorůstají, odejdou jednou za svými sny a my, rodiče zůstaneme sami.  Že se nejde upínat pouze na děti, i když je to krásné celoživotní poslání, jednou si půjdou svoji cestou.

Jak žít dál, když moji celoživotní náplní jsou jen děti? I když  si plníme své sny, tak po odchodu dětí, stejně jako jiní rodiče, se začneme potýkat se syndromem prázdné náruče. Najednou je vše jinak a pokud není jiný zásadní zájem nastane problém.


Překážky a cesta  ke splnění snů

K cíli i odvaze pustit  se  do toho, co chci já, tak k tomu jsem musela dozrát. Přijít na to, že nejsem jen zaměstnanec a matka, ale že mám také svůj život a své sny. Pak teprve jsem začala hledat cestičku, jak vše skloubit, aby ani rodina nestrádala a ani já nemusela odhodit své sny trvale.

První fenku jsem si pořídila jako mazlíčka, ale v podstatě jsem ihned věděla, že by to mohlo možná…, prostě že bych si mohla začít plnit to, co chci také já a nejen ostatní. Studia dětí i má nebyla jednoduchá, ale ani to nebyl důvod nepopřemýšlet o něčem víc, než jen o daných povinnostech.

Ono, když si začnu veškeré sny utápět jen plněním cílů ostatních, tak jednou budu vyhořelá, s prázdnou náručí a to jsem opravdu nechtěla.


Jak padlo rozhodnutí, a co to přineslo

První fenka, to byl mazlík, druhá, to už byla parta, která potřebovala něco víc, než jen nakrmit a vyřádit se venku. Navíc, protože to byla kvalitní štěňata vhodná i na výstavy, tak proč to nezkusit. Uvidím, co to dá a zdali to zvládnu. Na mé první výstavě jsem pochopila, že to co chci já musím také zkusit. Ono to nějak dopadne. Nikdo nikomu hlavu přece neutrhne, a když to nebude dnes ono, příště může být lépe.

Na výstavě jsem mnohé pochopila, okoukala. Zjistila jsem, že nemusím plašit, ono první výstavy se štěňaty se neberou tak moc vážně, protože to je hlavně na okouknutí, o co vlastně jde a jak na to příště lépe.

Páníček i pejsek se učí, jak správně postupovat, předvádět se. Když to pejskům alespoň trošku jde, dostávají vždy krásné ohodnocení. Je to něco, jako motivace. Vždy to velmi potěší a povzbudí pro příští výstavu. Bohatě postačí, když páníček naučí pejska chodit na vodítku a to někde doma na louce, po chodníku atd. Pejsek se nesmí bát vodítka a páníčka, pak už jde vše samo.

 

Byla jsem šťastná, že jsem se takto rozhodla, okamžitě jsem pochopila, že to chci 

už se nedám odradit

Moji celoživotní vášní jsou pejsci. Naučila jsem se, jak se o ně správně postarat, zajistit vše, co je třeba, aby byli spokojení. Ukazuji páníčkům nejen, jak si správně vybrat pejska, ale i jak vytvořit prima partu na mnoho let, pejsek vám vaši lásku mnohonásobně vrátí více informací o mě naleznete zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  • Nejnovější články
  • Ebook zdarma

    Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Donec eget libero luctus, consectetur nulla eu, elementum metus.

  • Potkáme se na Facebooku
  • Kategorie